Zamrkala a polekaně upírala pohled do tmy. Během těch pár vteřin se jí srdce rozbušilo, jako by doběhla ne maraton, ale závod s tygrem. A prohrála. Až proužek světla pode dveřmi jí prozradil, že vidí dobře, jen je noc. Postupně rozeznávala okna, obrysy nábytku a bílé povlečení odrážející světlo hvězd.
V ústech měla sucho a žaludek se jí svíral hlady. Pootočila hlavou nejdřív na jednu, potom na druhou stranu. Objevila stolek vedle postele, ale nic na něm nebylo. Hlava ji bolela, nechtělo se jí s ní znovu hýbat. Zavřela oči a snažila se vzpomenout si, jestli tam na druhé straně, na té bezestolku, neviděla zvonek, kterým by přivolala sestru. Něco tam určitě viselo, její víčka však ztěžkla a odmítla se znovu otevřít. Usnula dřív, než je přinutila poslouchat.
S.pisálek 