Kapitola 4.

Šokovaně slezla ze špalku a málem se jí přitom podlomila kolena.

„Co budeme dělat?“ vydechla a Michal pokrčil rameny. „Já zavolám policii, ty to oběhni na druhou stranu a dostaň všechny z baráku. Oknem v jídelně by to mělo jít celkem bez problémů.“ S tím odešel o pár kroků dál a vytáhl z kapsy telefon.

Olivie se rozběhla zpět odkud přišla, aby mohla cestou zvednout svůj telefon, který předtím nechala ležet v trávě. Ještě než se k tomu dostala jí došlo, že má stejně číslo jen na Alici, ale lepší něco, než nic.

Když zaklepala na okno, všichni v místnosti nadskočili. Alice jí rychle otevřela a Olivie prolezla dovnitř. Z jejich nervózních pohledů bylo zřejmé, že vědí, co se na dvoře děje.

„Rychle pojďte ven,“ pobídla je a Rachel přikývla.

„To dává smysl, ještě by Viktora mohlo napadnout zatáhnout toho chlapa dovnitř,“ potřásla hlavou a jako první prolezla ven. Podala ruku Evě a potom uhnula Tomášovi, který oknem proskočil pohybem hodným akčního filmu. Olivie se rozhlédla a otočila se na Alici.

„Neviděla jsi Dominika? Michal říkal, že jste byli spolu,“ zeptala se naléhavě.

„Šel nahoru,“ vyhrkla a rozběhla se po schodech do patra. Než se Olivie rozhodla, jestli půjde za ní nebo počká dole, zaslechla ze dvora povědomý hlas a dech se jí zadrhl v krku. Jakoby samy od sebe se její nohy rozešly do chodby a ke dveřím.

Opatrně vykoukla a strachy se ji rozbušilo srdce. Oko leželo na zemi, cizí muž klečel před Noskem s obličejem plným slz a Michal stál pár metrů od nich.

„Neblbněte, nestojí to za to, nechte ho policajtům. Přece si nepůjdete sednout kvůli takovýmu zmetkovi. A to vůbec nemluvím o tom, že jestli tady vystřelíte, tak oba ohluchneme,“ hučel do něj, ale Nosek vrtěl hlavou.

„Policajti mu dají tak akorát pokutu. To vůbec nic nezmění. Je potřeba udělat něco pořádnýho, aby si dobře rozmysleli, jestli chtějí v mým lese chytat draky!“ zasyčel a dál mířil na muže pistolí.

Olivie zapadla zpět dovnitř, opřela se o stěnu a horečně přemýšlela. Michal měl pravdu, dvůr byl téměř úplně ohraničený, výstřel by jim ublížil všem. A zabil by člověka.

V tom jí pohled padl na plechový kýbl, který stál v rohu. Popadla ho a zhluboka se nadechla. K Noskovi to odhadovala na osm kroků. Stál zády k ní.

Udělala krok ven a zatnula zuby, aby ji neprozradilo jejich drkotání. Nohy se jí klepaly jako nikdy v životě. Pohlédla na Michala a ten na ni vykulil oči, ale hned se zase sebral. Udělal krok do strany tak, aby stál přímo naproti ní a začal znovu mluvit. Olivie pochopila, co dělá a udělala další krok.

„No tak, dejte mi tu pistoli a vražte mu radši pořádnou ránu pěstí,“ zkoušel to, ale odpověď nedostal. V tom Olivie zahlédla, že se na ni muž na zemi dívá a otevírá pusu a pochopila, že nemá víc než vteřinu. Udělala další dva kroky, zvedla kýbl nad hlavu vši silou jím praštila Noska po hlavě.

Viktor hekl a svalil se na zem. Chvíli se na sebe všichni tři šokovaně dívali a potom se Michal probral. Přiskočil k Noskovi, vytáhl mu zbraň z ruky a nerozhodně se rozhlédl. Nakonec popošel o kus dál a opatrně ji položil na zem. Olivie jako z dálky slyšela, jak pytlák něco drmolí, než ho Michal rázně utnul.

Zavrávorala, ale někdo ji zachytil a nasměroval k lavičce. Vděčně se posadila a když znovu zaostřila, spatřila Alici.

„Ty jsi pitomá, víš, jak jsem se o tebe bála?“ utrhla se na ni, ale v rozporu se vzteklým tónem ji pevně objala.

„Nicméně rána to byla pěkná, to se musí nechat,“ dodala a položila jí ruku kolem ramen. Z dálky se ozvaly sirény.

V jídelně bylo podivné, jaksi hlučné ticho. Dlouho nikdo nemluvil, všichni měli dost práce se srovnáváním vlastních myšlenek.

„Už vás někdy vyslýchala policie?“ prohodil Tomáš, ale až na pár zavrtění hlavou nikdo neodpověděl.

Olivie oběma rukama sevřela hrnek čaje, který Eva pro všechny uvařila, zavřela oči a opřela si hlavu o zeď. Co je to asi za bylinky? Veterinářka měla kousek od voliéry několik záhonků, z některých rostlin prý vyráběla i léky. Olivie neměla tušení, co by v čaji mohlo být, ale nad ničím složitějším jí nešlo přemýšlet. V hlavě měla podivné prázdno, chtělo se jí jenom spát, zároveň si však nedokázala představit, že by měla ještě někdy v životě usnout.

Konečně do místnosti vstoupila Rachel a všichni k ní vzhlédli. Dala si s na čas, než začala mluvit, ale nikdo ji nepopoháněl. Posadila se, nalila si šálek čaje a zhluboka se nadechla.

„Viktora zatkli. Pokus o ublížení na zdraví. Pokud z toho neudělají pokus o vraždu,“ začala a znovu se odmlčela, aby si urovnala slova v hlavě.

„Než se to vyřeší, budu to tady mít na starost já. Vaše praxe,“ pohlédla na studenty, „by to teoreticky nemělo ovlivnit, i když pochopím, pokud budete chtít jet domů. V takovém případě vám praxi uznám za dokončenou. Zítra mi dejte vědět.“

Všichni přikývli a podívali se po sobě.

„Tušíš, co to bylo za chlapa?“ zeptal se Dominik a Rachel zavrtěla hlavou.

„Neřekli mi ani jméno. Co já vím,“ pokrčila rameny.

„Co se to s ním jen stalo? Vždyť já ho patnáct let znala jako dobrého člověka,“ vydechla Eva třesoucím se hlasem a Rachel ji beze slova vzala za ruku.

„Co jste vlastně udělali?“ obrátil se na Olivii s Michalem Tomáš. Olivie se uchechtla, čímž sama sebe překvapila.

„Víš, že nemám zdání? Asi mě přepadla potřeba se nechat zabít, nebo aspoň přijít o uši.“ Michal se napřímil na židli a nesouhlasně zavrtěl hlavou.

„Leda tak potřeba vytáhnout mě z bryndy. Taky mě mohlo napadnout vzít si něco do ruky,“ opravil ji. Podívali se na sebe, a nakonec oba zvedli své šálky, aby naznačili přípitek.

„Na naše dva zbrklé hrdiny,“ pronesl slavnostně Dominik, a tak si s nimi nakonec připili všichni. Čajem.

O dva dny později se sešli brzy ráno v jídelně. Olivie překvapeně pozdravila údržbáře Dvořáka. Obvykle do jídelny nechodil, ale ten den měli vypouštět jednoho z okřídlených pacientů zpět do přírody. Usoudila, že toho se asi chtěl také zúčastnit.

Zalila dva hrnky kávy a do jednoho z nich hodila dvě kostky cukru, potom se pokradmu rozhlédla, jestli se někdo dívá a přihodila ještě jednu. Věděla, že si kávu sladí hodně, ale nerada poslouchala ty samé poznámky pořád dokola. Druhý hrnek beze slova podala Alici a posadila se vedle ní. Usmála se, když si vzpomněla, jak jí kamarádka předchozí večer sdělila, že jí Rachel nabídla místo na stanici. Měly takovou radost, že si povídaly dlouho do noci, a teď se jim to vrátilo.

Sotva dopily, přišla Rachel a zavelela k odchodu. Pytel s drakem podala Dominikovi a vyrazili.

„Stejně je to zvláštní ironie,“ poznamenal Michal, který se zčista jasna objevil vedle Olivie.

„Co máš na mysli?“ nechápala.

„No že tenhle drak se dostane na svobodu. A Nosek právě svobodu ztratil,“ vysvětlil a Olivie přikývla.

„Myslíš, že ho nechají se vrátit?“ napadlo ji. Věděla, že to, co udělal, bylo špatné, ale vzpomněla si na rozhovor s Rachel a nedokázala si představit, co by dělal a kde by žil, kdyby se do stanice nesměl vrátit.

„Jako až si odkroutí, co mu přiklepnou? To nevím. Ale kdyby ho nepustili sem, snad by mohl jít dělat na jinou stanici,“ nadhodil s pokrčením ramen.

„Ale co se zbraní týče, už bych mu nesvěřil ani vidličku,“ dodal potom.

V lese po pár minutách sešli z cesty a našli malý plácek, kde se zastavili. Najednou se všichni usmívali, konečně z nich na chvíli spadla zachmuřenost posledních tří dnů. Rozmístili se do křivého půlkruhu, aby všichni viděli a Olivie s Alicí se na sebe nadšeně zakřenily. Tohle byl důvod, proč tuhle práci chtěly dělat. Tohle bylo to, co je už přes deset let spojovalo. A přebilo to všechno špatné, co se k péči o zvířata pojilo.

„Tak co, Ali, vypustíš ho, když už si tě označkoval?“ navrhnul Dominik a Alica nadšeně poskočila. Olivie se usmála ještě o něco víc a postrčila ji dopředu. Sdílená radost je dvojnásobná, vybavilo se jí rčení, které kdysi četla a musela mu dát za pravdu. Po tom, jak byla nejprve naštvaná, že se nedostala na svůj vysněný projekt a potom vyděšená, když se přímo před ní málem střílelo, to byla příjemná změna.

„Sluší ti to, když se takhle culíš,“ ozvalo se vedle ní a ačkoli se neohlédla, věděla, že je to Michal.

„Začínám mít pocit, že mě trochu pronásleduješ,“ pošťouchla ho. Jenomže jak se tak pohupovala na svém obláčku radosti, neodolala, na vteřinku se otočila a dala mu pusu na tvář. Vykulil na ni oči a Olivie cítila, jak červená, takže se raději otočila zpět a dívala se na Alici, jak opatrně povoluje zdrhovací šnůru, zvedá pytel nad hlavu… a drak byl volný. Vyletěl ven a nejprve se jen posadil na větev blízkého stromu, aby se rozkoukal. Potom seskočil, vyletěl nad koruny stromů a ztratil se jim z očí.

Je dobře, že jsem tu byla, pomyslela si.